Tip na výlet v Praze – Prokopské údolí
Přemýšlíte, kam v Praze za přírodou? Nebaví vás procházky podél silnic v zástavbě domů? Tak právě pro vás je jako stvořená procházka úchvatným údolím Dalejského potoka v Prokopském údolí. Místo, které protíná naučná stezka, patří mezi vyhledávané lokality díky přírodním úkazům a zajímavostem. Kromě jezírek, lomů, a skalních výběžků, nabízí údolí útočiště k odpočinku a relaxaci. K dětským hrám zde vybízejí nejrůznější atrakce – pískoviště, skluzavky, prolézačky. Nemusíte se tak obávat, že by se děti během procházky nudily. Na trase, vinoucí se kolem klikatícího se Dalejského potoka, je celkem šestnáct zastávek. Na každé z nich pozorný návštěvník údolí může spatřit informační tabuli, která zvídavé turisty informuje o přírodních zajímavostech, které se k danému místu váží. Záleží na vás, zda se rozhodnete vyrazit z Řeporyjí směrem do Hlubočep, či opačně. My jsme se vydali po stopách tamní naučné stezky – tedy od prvního zastavení, abychom naši procházku zakončili klobásou a osvěžujícím nápojem pod viaduktem Pražského semmeringu.
Popis cesty
Naši procházku započneme na Řeporyjském náměstí. Informační tabule vám prozradí základní informace o naučné stezce. Dále se dozvíte o zdejším kostele svatého Petra a Pavla a o přilehlém cisterciáckém klášteru s labyrintem chodeb. A můžete vyrazit dál. Na druhé straně silnice vyrazíme směrem ke kostelu, odkud nás ulička mezi domy přivede ke druhé zastávce – Řeporyje u potoka. Této zastávce by měli věnovat pozornost především ti, které zajímá vznik názvu Řeporyje – vězte, že s řepou to nic společného nemá. Zjistíte zajímavé skutečnosti o těžbě kamene v Dalejském údolí a vydáte se k další zastávce s názvem Pod Placatou skálou. Ta je zaměřena na geologii a také na zkameněliny, které byly na území Dalejského údolí nalezeny. S archeologickým výzkumem, těžbou kamene a vápence nás seznámí několik dalších informačních tabulí naučné stezky. Na naší procházce budeme pokračovat kolem torza Trunečkova mlýna, Arethusinové rokle, kolem Mušlovny nebo Černého a Červeného lomu.
Příjemným místem k odpočinku nejen pro děti, ale i pro dospělé, je okolí bývalého Klukovického koupaliště. V místním skalním amfiteátru je na travnatém paloučku rozeseto několik laviček, které po cestě přímo vybízejí k odpočinku. Nejvíce však tento záchytný bod naší výpravy potěší děti, na které zde čeká opravdu široký výběr nejrůznějších atrakcí. Pokud se vydáte cestou pod mostkem, přijdete do nedalekých Klukovic, kde je možné zakoupit nějaké občerstvení či navštívit toaletu.
Po cestičce, lemující zurčící potok, dojdeme kolem dalších odpočívadel a dětských prolézaček až k další významné zastávce – Pod kostelíkem. Pokud budete vaše pohledy směřovat vzhůru, budete moci spatřit velký kříž, tyčící se ze skály. Jakmile si vše prohlédnete, můžete pokračovat po klikaté cestičce, lemované stromy, až na menší křižovatku. Po pravé straně uvidíte velký tovární komín. Vydáte-li se však cestičkou vlevo, přijdete k opravdu jedinečnému úkazu – k prokopskému jezírku. Jakmile jste se dostatečně pokochali překrásným pohledem na průzračnou hladinu jezírka, přijde k cíli naší procházky. Poslední zastávka je v blízkosti viaduktu Pražského semmeringu, kde na vás po příjemné procházce čeká občerstvení v místním stánku.
Mapa výletu Prokopským údolím:
http://maps.google.cz/maps/ms?msid=216336324194336501417.0004bf09714392752639a&msa=0
Památky a zajímavá místa na trase:
Arethusinová rokle
Pojmenování tomuto místu dali geologové, kteří místa výzkumu nazývali podle charakteristických zkamenělin. Proto Arethusinová rokle byla pojmenována podle starého označení trilobita rodu Aulacopleura.
Mušlovka
Mušlovka je vápencový lom, který už je více než 70 let opuštěný. V lomu se těžily svrchní polohy kopaninského souvrství. Ty byly tvořené biodetritickými vápenci, ze kterých se posléze pálilo vápno. Po ukončení těžby bylo dno lomu zavezeno odpadem z lomů na druhé straně Dalejského údolí. Lom byl významný i z hlediska geologického. To proto, že se dno lomu sestávalo z mnoha zkamenělin. Největší význam pro poznání geologie a paleontologie zdejší oblasti mělo celoživotní dílo francouzského inženýra Joachima Barranda, který se věnoval sbírání a vědeckému zkoumání prvohorních zkamenělin v okolí Prahy. Ve svém díle popsal přes 3600 nových druhů vyhynulých živočichů. Oblast mezi Plzní a Prahou nazvali geologové na jeho počest Barrandien, jeho jméno nese i blízká pražská čtvrť Barrandov.
Černý lom
Pokud se důkladně zahledíte na stěnu Černého lomu, budete moci spatřit ojedinělý úkaz. Je zde totiž patrný přechod mezi dvěma geologickými obdobími – silurem a devonem.
Červený lom
Jak známo, patřil Červený lom mezi oblíbená místa spisovatele Jaroslava Foglara, autora Rychlých šípů. V období devonu se zde rozprostíralo mělké korálové moře. Usazeniny tohoto moře dnes tvoří onu pánek, kterou dnes můžeme pozorovat.
Trunečkův mlýn
Z původních sedmi mlýnů, které stávaly kolem Dalejského potoka, můžete dnes spatřit pouze tři. Jedním z nich je právě Trunečkův mlýn, jehož zbytky budete moci spatřit na naší procházkové trase. Rodina Trunečkova vlastnila mlýn počátku 19. století až do konce 2. světové války. Velké přestavby se stavbě dostalo v letech 1910–1911, kdy byl přestavěn na válcový, a staré vodní kolo nahradila Francisova vodní turbína. V letech 1937–38 byl mlýn znovu upraven – poháněn byl plynovým spalovacím motorem, který byl v roce 1946 nahrazen elektrickým. V roce 1951 byl mlýn uzavřen a následně je začalo využívat JZD ke šrotování a skladování obilí. Žádné další rekonstrukce se však nedočkal, a tak začal chátrat. Dodnes je v místech, kde mlýn stával, patrné jeho torzo a některé další části stavby.
Klukovické koupaliště
Až do šedesátých let minulého století se v údolí, lemovaném vápencovými skalami, rozprostíralo Klukovické koupaliště. Abychom vám připodobnili, jak asi vypadalo, můžeme jej přirovnat ke známému koupališti z Vančurova Rozmarného léta. Oblast bývalého koupaliště je vyhledávanou zastávkou na trase. Jedním z důvodů jsou atrakce pro děti, jako jsou skluzavky, pískoviště, houpačky a prolézačky. Rodiče mohou při odpočinku na lavičkách obdivovat místní ,,amfiteátr“. Ten je tvořen vápencovými skalními stěnami, ve kterých odehrávají své koncerty sluneční paprsky. Dochází tak k silnému ohřívání skal a proto se Klukovické koupaliště stává ideálním místem pro život teplomilných rostlin a živočichů.
Kříž na skále
Kříž na skále nad Dalejským potokem připomíná místo, kde kdysi stával barokní kostelík svatého Prokopa. Kostelík, vybudovaný v letech 1711 – 1712, shlížel ze skály na celé údolí. Jednolodní barokní stavba měla i věžičku, ze které se pravidelně ozýval zvuk ze dvou zvonů. Dominantou interiéru byl překrásně zdobený hlavní oltář, osazený kopií zázračného obrazu sv. Prokopa. Nad oltářem bylo možné zapatřit sousoší Nejsvětější trojice a znak rodu Schwarzenberků – donátorů stavby.
Zániku stavby přispěla nejen těžba v prokopských lomech, ale i Druhá světová války. Němci v blízkosti kostela vybudovali podzemní kryt. Ten po válce převzala naše armáda, která jej využívá dodnes. V šedesátých letech byl kostel svatého Prokopa zničen. Na zaniklý kostel dnes upomíná kříž, umístěný na jedné ze skal. Kříž byl na toto místo instalován při příležitosti 950. výročí úmrtí sv. Prokopa. O dalších zajímavostech se dočtete na informační tabuli s názvem Pod kostelíkem.
Prokopské jezírko
Opravdu příjemným místem k odpočinku je Prokopské jezírko. Jezírko naleznete uprostřed vytěženého vápencového lomu. Na břehu jezírka je rozmístěno několik laviček, ze kterých můžete ve stínu stromů pozorovat plující kachny a labutě. U jezírka je umístěna další z informačních tabulí naučné stezky. Díky ní se dozvíte, ve kterém roce probíhala v lomu těžba vápence a k čemu se vytěžený kámen využíval. Dočtete se také, že se ve zdejších stěnách nacházejí zkameněliny velkých mlžů a že je místo, díky blízké vzdálenosti od Barrandovských filmových studií, oblíbeným místem filmařů.
Prokopské jezírko si mimo jiné zahrálo ve filmu Pelíšky při scéně, kdy příslušník policie popisuje žákům ve škole příběh, jak měli při hlídání hranic zastřelit diverzanta: „Rozkaz zněl jasně: nesmí projet muž s koženou brašnou!“ (v pozadí scény Prokopské jezírko).
Viadukt Pražského semmeringu
Prokopské údolí je přemostěno železniční tratí, která je označována Pražský semmering. Nad údolím se tak klene několik železničních viaduktů této náročné trati, přesahující převýšení 150 metrů. Viadukty jsou jedinečnou technickou mostní památkou, kterou nemůžete přehlédnout. Váš obdiv je oprávněný. Osmi kilometrový úsek, označovaný Pražský semmering byl vystavěn v letech 18868 – 1872 jako součást železniční trati, která spojovala Smíchovské nádraží a Hostivice. Trať vybudovala společnost Buštěhradská dráha. Od července 1872 po semmeringu začaly projíždět vlaky s uhlím a dřevem. Od září dráha sloužila i k přepravě cestujících. Název Pražský semmering byl odvozen od rakouské trati, která prochází horským sedlem Semmering. Trasa spojuje Dolní Rakousko a Štýrsko. Rakouská horská železnice je zapsaná na seznamu UNESCO.
Pokud vás láká prohlídka celé trasy semmeringu, neměli byste si nechat ujít vyhlídkovou jízdu Českých drah. Kromě elejského údolí budete moci z okýnka motoráčku pozorovat jednotlivé zastávky a krásy krajiny, kterou bude lokálka projíždět. Jakmile projedete zastávkou Praha-Žvahov, rozprostře se před vámi dosud nevídaný pohled na celou metropoli.
Více informací o vyhlídkové jízdě naleznete zde (http://www.cd.cz/zazitky/kam-na-vylet/321-vyhlidkova-jizda-po-prazskem-semmeringu-z-okna-vlaku-i)
Důležité informace:
dopravní spojení:
Autem
R5 Rozvadovská spojka – sjezd na Stodůlky, poté 1.7 km rovně po silnici II. Třídy Jeremiášova, u Makra sjezd do ulice Jáchymovská, poté ulice Smíchovská až na Řeporyjské náměstí
Pražský okruh po výjezdu R1– exit 21 Řeporyje, odtud 1.3 km na Řeporyjské náměstí
Vlak: zastávka Praha- Řeporyje
Bus: 230, 249, 256, 301, 352, 502 – Řeporyjské náměstí
Začátek trasy: Řeporyjské náměstí u zastávky MHD ve směru příjezdu MHD ze Stodůlek
Konec trasy: Pod viaduktem (odtud je možné dojít do Hlubočep na zastávku MHD – 104, 120 – Hlubočepská)
Délka procházky: cca 7 km
občerstvení na trase
Řeporyje – Restaurace Hotel U České koruny, otevřeno 10:00 do 22:00 hodin
Klukovice – Černý kohout, otevřeno Po – Ne 11:00 – 23:00 hodin
U viaduktu Pražského semmeringu – dřevěný stánek s občerstvením
Hlubočepy – Besední restaurace, otevřeno od 10:00 do 00:00 hodin
WC a toalety
na začátku a konci trasy nebo v Klukovicích, po cestě naleznete i několik mobilních WC
« « Památník Heydrichiády – Nevzdáme se. Nikdy. Jsme Češi. | Šlechtova restaurace – základní informace » »
Můžete nám zanechat komentář, nebo odkázat na tento článek pomocí trackbacku.
Nahrávání ...
Strasna trasa,u Truneckeho mlyna, smeruje znaceni do kopce, kde po vyslapu je další informacni cedule u pole a dále se znaceni ztraci a vede dále jen zelena turisticka znacka!Na jedinem rozcestniku se dozvídáme, ze muzeme jit 4 Km do Jinonic.Znaceni mělo byt doprava u Truneckova mlyna, podel Dalejského potoka.Celkove naprosto zmatene, kdy první cca 4 zastávky ke mlynu jsou naprosto nezajimave.Velke zklamani, a hlavne dezorienatace !
Trasu jsme absolvovali bez problemu, znaceni dobre, trasa moc hezka.
To co napsal Michal stále trvá.Od Řeporyj ledabylé odfláknuté značení.U orientačních tabulí(je jich dost) na dost malé mapě chybí označení,kde právě jsme.Ukazatele označují směr a vzdálenost různých pražských čtvrtí.S turistickými nemají nic společného.Kousek za Holyní se dostanete na asfaltovou cestu(značky ojedinělé),kde se často musíte uhýbat cyklistům.Jezírko snadno přejdete.Prakticky bez značek se dostanete na Děvín,kde je pěkný výhled na Prahu,který stojí za to.Celkově lze hodnotit Prokopské údolí jako dobré výletní místo pro pražáky i s dětmi,ale s turisty má společného jen málo a je pro ně zbytečné.Třeba na Karlštejnsku jsou nepoměrně lepší trasy.
Lze jen souhlasit s Michalem.Velké zklamání.Můj delší komentář byl nepochopitelně nezveřejněn.
Prokopské údolí nikdy nezklame! Doporučuji!
Naprosto souhlasím s Michalem a Honzou. Absolvovat cestu z Řeporyjí až do Holyně je vcelku nezajímavé. Snad pro ty, kdo si chtějí vykutat nějakou zkamenělinu. Označení trasy je minimální, žádná lavička ani místo k odpočinku. Ke zmenšení nepořádku by pomohly odpadkové koše, až do Holyně jsem nenašel žádný. Mezi Holyní a Hlubočepy je stezka už lepší ale o málo. Na konci trasy (Hlubočepy pod viaduktem) chybí značka, kde se nachází nádraží. Jako jihomoravský patriot kladu o mnoho procent výše trasy například v Moravském Krasu nebo v okolí brněnské přehrady. Velké zklamání!!!
Nám se výlet líbil i když jsme zmokly. se značením jsme problém neměly a sáček od svačiny jsme vyhodily doma./tolik zase neváží/. Každý výlet si užijeme a nehledáme zbytečné nedostatky.