PRAGUE CITY LINE – Poznej Prahu sám

100. výročí narození arciopata Anastáze Opaska

 

U příležitosti 100. výročí narození arciopata Anastáze Opaska pořádá Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha sv. Markéty vzpomínkový víkend. K této příležitosti v dopoledních hodinách proběhne mše svatá, které bude předsedat kardinál Dominik Duka a odpoledne je připraveno pásmo vzpomínek na Anastáze Opaska.

Kdy: sobota 13. 4. 2013 od 10.00 hodin

Kde: bazilika sv. Markéty, Břevnovský klášter

V rámci víkendu je možno si prohlédnout klauzury (běžně veřejnosti nepřístupné části kláštera).

Po celou dobu prohlídek (sobota od 12.00 do 17.00, neděle od 10.30 do 17.00) je volně přístupný klášterní kostel a terasová zahrada s oranžerií.

Účast:
Ing. Marie Kousalíková, starostka městské části Praha 6
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí
Dominik Duka, pražský arcibiskup
další významní hosté

Adresa:
Markétská 28/1
169 01 Praha 6 – Břevnov
Telefon (fortna/vrátnice): 220 406 111
Fax: 233 351 566
klaster@brevnov.cz

Spojení:

MHD po Praze
Tramvajemi 22 a 25 do stanice Břevnovský klášter.

autem:
od Brna
Z dálnice D1 na jižní spojku, směr Smíchov, za Barrandovským mostem do Zlíchovského tunelu, směr Břevnov až do Strahovského tunelu. Z něj pak vlevo po Patočkově, klášter je vidět vpředu napravo (cca 0,5 km).

od Plzně
Na konci D5 vpravo směr Motol, kolem nemocnice na křižovatku Vypich, zde vpravo po Bělohorské. Klášter se objeví po levé ruce pod kopcem. Je nutno přejet světelnou křižovatku a vrátit se.

Parkovat lze přímo v areálu kláštera, případně před ním. Autobusy neprojedou branou.

 

Jan Opasek se narodil 20. dubna 1913 ve Vídni. V roce 1919 se rodina přestěhovala do Kolína. Tam v roce 1932 mladý Jan maturoval na reálném gymnáziu a v tomtéž roce odešel do kláštera v Břevnově a vstoupil do benediktinského řádu. Přijal řeholní jméno Anastáz (řecky “kdo vstal z mrtvých”). Klášter benediktinů u sv. Markéty v Břevnově, nejstarší mužský klášter v Čechách, byl po mnoho staletí jedním z duchovních a kulturních center českých zemí a stal se svědkem mnoha dějinných událostí. Čekala jej i neméně rušná budoucnost a mladého Opaska spolu s ním, neboť břevnovský klášter se mu stal celoživotním osudem.

V letech 1933-1938 studoval Jan Anastáz teologii v Praze a na Institutu sv. Anselma ve Vatikánu. V červenci 1938 byl vysvěcen na kněze a téhož roku získal v Římě doktorát teologie. Když se v roce 1939 vrátil do vlasti, byl jmenován konventuálním převorem břevnovského kláštera. Během 2. světové války spolu se svými spolubratry pomáhal pronásledovaným a jejich rodinám. V roce 1947 obdržel Řád za zásluhy v boji proti nacismu. V tomtéž roce byl zvolen opatem kláštera.

Jeho život zasvěcený duchovním hodnotám se radikálně změnil po roce 1948. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince 1950 odsouzen na doživotí pro “velezradu a špionáž” ve vykonstruovaném procesu s “agenty Vatikánu”. Prošel různými věznicemi a pracovními tábory, nadto byl často šikanován a držen v samovazbě. V roce 1960 byl Opasek propuštěn na amnestii jako mnoho dalších odsouzených z počátku 50. let, ale až do roku 1967 mohl pracovat jen jako stavební dělník nebo skladník. V letech 1967-1968 mohl působit alespoň jako správce depozitáře grafických sbírek Národní galerie.

Tzv. státní souhlas pro výkon kněžského povolání získal zpět v roce 1968. O rok později byl rehabilitován, ale následně znovu derehabilitován, neboť slibný vývoj konce 60. let byl násilně přerušen okupací a nástupem normalizační éry. Janu Anastázovi Opaskovi znovu nebylo povoleno vykonávat kněžské poslání, a tak volil raději odchod do exilu do SRN, kde doufal v prostředí benediktinského opatství v bavorském Rohru udržet duchovní kontinuitu mezitím beztak zrušeného břevnovského kláštera. V tamním klášteře našla útočiště česká komunita, jejíž členové pocházeli převážně z Břevnova.

V roce 1972 založil Opasek s Vladimírem Neuwirthem laické, katolicky orientované sdružení Opus bonum, které kromě publikační činnosti připravovalo semináře a každoroční setkání exilových intelektuálů ve Frankenu. Usilovalo také o česko-německé smíření. Anastáz Opasek se pravidelně stýkal s mnohými českými emigranty a v Rohru organizoval pravidelná svatodušní setkání mladých lidí. V roce 1977 inicioval prohlášení, kterým sdružení Opus bonum podpořilo Chartu 77. Od poloviny 80. let usiloval ve spolupráci s organizací německých katolíků Ackerman-Gemeinde o objektivní a kritické zhodnocení vztahů Čechů a Němců.

Opat Opasek byl nejen řeholník, kněz a teolog, ale také básník a literární historik. Od studentských let publikoval recenze, studie a básně. V exilu spolupracoval s časopisem Nový život, vycházejícím v Římě. Přispíval do básnických sborníků. Je autorem několika samostatných sbírek (např. Obrazy, 1974; Život upřen do středu, 1978; Podvečerní hudba, 1979; Vyprahlá krajina, 1980; Dvakrát dvanáct básní, 1984; Slova a slovo, 1987; Z té dálky, 1990). Svým dílem spadá do linie “druhé generace” spirituálních katolických básníků, jejichž začátky sahají do 40. let, ale než se jejich tvorba stačila rozvinout, stali se obětí komunistické zvůle. Právě během exilu nacházel Opasek v básnické tvorbě zaměřené na Boha jako pevný bod jistoty útěchu a naději.

V roce 1990 po sametové revoluci se Opasek konečně mohl vrátit do Československa a byl vzápětí jmenován opatem obnoveného břevnovského kláštera. Zasloužil se o jeho navrácení benediktinskému řádu a významně se podílel na jeho obnově u příležitosti milénia v roce 1993. I poté čekala klášter dlouhá léta obnovování areálu i mnišské komunity. V roce milénia povýšil papež Jan Pavel II. klášter na arciopatství a u příležitosti 80. narozenin jmenoval Anastáze Opaska arciopatem. V 90. letech byl Opasek za svou činnost několikrát vyznamenán. Počátkem roku 1995 podepsal petici Smíření 95.

Do svých posledních chvil se arciopat Opasek nepřestal zajímat o osud svého národa a o osudy lidí “za klášterní zdí”. Přitom nikdy nešetřil humorem a laskavostí.

24.8.1999 zemřel náhle ve věku šestaosmdesáti let při návštěvě kláštera v Rohru. Pochován byl na břevnovském hřbitově 3. září 1999.

Zajímavé odkazy – čtěte také
Památky Praha 1: - zde
Památky Praha 2: - zde
Památky Praha 3: -zde
Pražský hrad: -zde
Královská cesta: -zde
Karlův most: -zde
Židovská Praha: -zde
Kampa: - zde
Vyšehrad: -zde
Petřín: -zde
Staroměstské náměstí: -zde
Pražská muzea: -zde
Národní galerie v Praze: -zde
Stromovka a výstavistě:-zde
Letná: - zde
Pražské zahrady a parky: -zde
Rubrika osobnosti Prahy: - zde

Mapa: