Vinohradské vánoce před sto lety
V následujících řádcích se s jistou dávkou nostalgie podíváme o sto let zpátky, a to díky několika číslům Vinohradských listů, novin, které v Královských Vinohradech vycházely v letech 1885 – 1935. Jakými dárky mohli udělat lidé v prosinci 1908 svým blízkým radost? Co za delikatesy se objevilo na vánočním stole?
To, že se blíží Vánoce, se v novinách mimo jiné projevilo rozsahem inzerce. V průběhu roku zabíraly reklamy, kromě několika inzerátů přímo v textu, dvě poslední tiskové strany. V prosinci to však byly strany čtyři, a poslední předvánoční číslo novin obsahovalo pět stran reklam. Podle uveřejněných inzerátů mělo více než 74 000 obyvatel Královských Vinohradů opravdu z čeho vybírat. Druh a cena dárků samozřejmě závisely na finančních poměrech rodiny. K Mikuláši se tradičně nadělovalo různé ovoce a čokoláda. Kupec Jan Mokáček mimo jiné nabízel: …“madle ve slupkách, fíky ve věncích, v sáčkách i krabičkách, dále pak pomeranče velké sladké….“ Spíše rodičům byly určeny jemné třebenické likéry. Již před sto lety se prodávalo zboží podobné dnešnímu čokoládovému adventnímu kalendáři. Maršnerova továrna na orientálské cukrovinky a čokoládu nabízela svoji novinku – čokoládovou knížku „Z pohádky do pohádky“, obsahující 24 krásně ilustrovaných českých pohádek, výtisk z mlékové čokolády. Již menší radost měly patrně děti z pětikilogramového kbelíku meruňkových povidel, která byla inzerována společně s výše zmíněnou čokoládou jako „nejlepší, světlá zaručeně čistá a bez přísad bramborů“. Stejně jako dnes mohl obdarovaný pod stromečkěm nalézt různé, více či méně vhodné oblečení a doplňky. Majitel oděvního závodu pro pány, Karel Gubiš, nabízel tradiční zboží:…límce nejnovějších tvarů a nejlepší jakosti, šle nejlepších systémů.“ Nemohly chybět ani ponožky, vlněné a bavlněné. V mnohých domácnostech našla své uplatnění Pexiderova leštidla na podlahu a rumové tresti.
Vánoce jsou rovněž spojeny s dobrých jídlem a pitím. V roce 1908 tomu nebylo jinak. Chutným dárkem mohla být například šunka od velkouzenáře Františka Pacáka. „Pacákovy české šunky jsou vhodným dárkem vánočním.“ Obchodník a uzenář Josef Beránek pak na Tylově náměstí mimo jiné nabízel: …“srnčí, dančí, jelení, zajíce, bažanty…kapry, štiky, úhoře, línky a candáty.“ Z nápojů si našlo na svátečním stole místo tradičně pivo, nejen to vinohradské, a různé druhy vína, rumu, punče a likérů.
Na stránkách novin se v advetním čase pravidelně objevovaly také články humorného rázu. Svědčí o tom i příspěvek, který byl otištěn pod názvem „Zbytečné spory a nářky.“ „Elektrické hodiny kandelábrové před vchodem do kavárny Demínovy jdou již dva měsíce bez rafií ( ručiček). Zlí jazykové se durdí a tvrdí, že prý hodiny vůbec nejdou. Dle našeho soudu je zcela vedlejší věc, co se uvnitř stojanu děje, kdyžtě scházejí ciferníku ručičky, hlavní je, že hodiny neukazují. A tato hlavní věc je opět vedlejší, protože Pražané dnes hodin vůbec nepotřebují. Či je mezi námi v tomto čase ještě někdo, jenž neví – kolik uhodilo?“
Zdroj: Noviny Prahy 2
Text: Michal Frankl
« « Hrdličkovo muzeum člověka – znáte dobře svoje předky? | KOSTEL SV. ŠTĚPÁNA a husitská historie » »
Můžete nám zanechat komentář, nebo odkázat na tento článek pomocí trackbacku.
Nahrávání ...