Karel Hynek Mácha – dílo
Byl pozdní večer – první máj-
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.“
Verše, jež si bez problému vybaví každý z nás. Avšak co jiná díla Karla Hynka Máchy? Také jsme si jimi tak jistí?
Mácha začíná být literárně činný již při studiu na gymnasiu, jeho úplnou prvotinou tak jsou ještě německy psané básně, sentimentálně romantické, Pokusy Ignáce Máchy z roku 1829. Přednášky Josefa Jungmanna, s nimiž se setká při studiu filozofie, však Máchu natolik ovlivní, že začíná psát česky a k němčině se již nevrátí.
Zprvu se jeho tvorba ještě přimyká k poetice Rukopisů a k ohlasům lidových písní, postupně však prodělává přechod od vlasteneckého patosu k mohutné lyrice filozofické. Východiskem se mu stává učení Immanuela Kanta, individualismus a německý idealismus. Později se tak od vlastenectví dostává spíše k motivům zmaru, zániku a smrti, které se bezprostředně dotýkají jedince.
Největší vliv na Máchovu tvorbu má především četba a to nejen polských romantiků, jako například Mickiewicze, ale hlavně seznámení s Byronem, Shakespearem, či Goethem. Díky Byronovi se do Máchovy tvorby dostávají nové prvky, jako například využívání výstředních dějů, vášnivých a zločinných postav či hrůzných zápletek. Další velkou inspirací pro něho byla příroda, pro Máj se například stal podkladem hrad Bezděz a jeho okolí.
K. H. Mácha píše jak poezii, tak prózu, avšak velká část jeho děl bohužel zůstala nedokončená. Zamýšlel napsat čtyřdílný historický román Kat, stihl však pouze první díl – Křivoklát. Dalším větším dílem měl být soubor povídek Obrazy ze života mého, dokončil však pouze dvě povídky – Večer na Bezdězu a Márinku. Z prozaických děl zmiňme ještě alespoň Krkonošskou pouť. Činný byl i v oblasti dramatické, nejen jako herec, ale i jako autor, napsal hry Bratři, Král Fridrich, Bratrovrah či Boleslav.
Za života Máchovi vyšlo pouze 15 básní a to jen časopisecky, publikoval především v Tylových Květech. Jeho první otištěná báseň byl Svatý Ivan z roku 1831. Jeho jedinou vydanou knihou tak byl Máj, který se na veřejnost dostává 23. 4. 1836, musel ho však vydat vlastním nákladem, pouze v 600 kusech. Jeho tvorba totiž nebyla obrozenci přijata, přišla jim příliš subjektivní a pesimistická. Ani Máj nebyl kritikou přijat kladně, ba právě naopak, byl mu vytýkán přílišný subjektivismus, nezřetelnost děje a pochmurnost. Mácha chápal psaní především jako sebevyjádření a nenechal se tak strhnout obrozeneckým optimismem. V dalších letech tomu bylo však zcela jinak a jen v rozmezí let 1836 – 1936 vychází Máj ještě 100x.
Máchovo dílo se od počátku těší velké pozornosti, když po smrti utichly odsudky jeho osoby jako „rozervaného byronovce“, staral se o jeho odkaz především Karel Sabina či Jakub Arbes. Přímo pod Máchovým jménem vystupovalo i mladé pokolení literární z roku 1858, ti nazvali svůj almanach Máj a věnovali ho nesmrtelné památce Karla Hynka Máchy.
Další generace Máchu vyzdvihovaly hlavně jako člověka revoltujícího, bojujícího se zastaralými předsudky. Mácha je považován za vůdčího inspirátora moderní české poezie. I když i on sdílel dobové myšlenky na znovuvzkříšení české literatury, na rozdíl například od J. K. Tyla chápal tento pojem v evropském měřítku. Česká literatura podle něj měla snést srovnání s literaturou cizí. A právě v tomto na Máchu navazuje známá skupina Májovců.
Dnes se však o některých Máchových dílech pochybuje, Oldřich Karlík totiž přišel s hypotézou, že některá díla původně připisovaná Máchovi, mohl napsat Karel Sabina. Mělo by se jednat o texty, které nevyšly za Máchova života a dochovaly se pouze v opisech jiných osob, jako například román Cikáni.
Ani tak bychom však nemohli Karlu Hynku Máchovi upřít jeho význam a hodnotu, není to přece jen tak, že se k jeho dílu vrací každá generace. Snad každé nové literární hnutí má potřebu vyrovnat se s dílem Karla Hynka Máchy, ať už jeho odmítnutím, či přijetím.
« « Karel Hynek Mácha – kníže českých básníků | 23. Kostel sv. Kateřiny » »
Můžete nám zanechat komentář, nebo odkázat na tento článek pomocí trackbacku.
Nahrávání ...